THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jsou kapely, pro které je obal od Ziga logem, určujícím styl. Nezaručuje ovšem kvalitu. Regorge naštěstí patří mezi ty, které se podobnými malůvkami primárně sortovat nepotřebují. Přesto Zig vyzdobil i jejich prvotinu, ač se nejedná o pro něj právě typickou malůvku. Ostatně - co na tom? Regorge pocházejí ze Skotska a nápis „pure scottish sickness“, nacházející se pod CD, přesně vystihuje to, co tahle povedená čtveřice plodí. Inu co naplat, po veselé gore mlátičce Gorerotted se britský label DeadAgain chlubí další gore prasečinou. Ovšem stejně jako v případě Gorerotted i zde se jedná o kapelu v rámci stylu svojskou a originální. Garantuji vám, že ačkoli mají Regorge pouze jednu kytaru, přesto skvělé technické riffování, vyhrávky a sóla Geda Leitche rozeznáte mezi stovkami jiných během několika vteřin. Zkrátka tohle je originální a velmi kvalitní brutalitka, která se pro pestrost skladby nebojí zpomalit, kombinuje dva vokály a pro dobro věci je i prvotřídně naklepaná. Zkrátka zdá se, že mladá britská deathgrindová generace probouzí v poslední době ospalé ostrovní království řádně k životu. Však bylo načase. Sluší se také zmínit, že Regorge „trpí“ jedním obzvláštním a pro gore smečky netypickým trumfem – mají neobvykle čistý a přehledný zvuk. To je na jednu stranu deviza, na druhou stranu puntičkáři mohou namítnout, že v pasážích, kde se nalézají Gedovy hammeringové vyhrávky, bohužel ztrácejí Regorge na moment hutnost, protože jsou to poctivci a nahráli tam prostě jen jednu kytaru a ne žádné beglajty navíc. Já se přes to ovšem dokážu přenést a navíc mají u mne hoši plus za upřímné a živé vyznění desky. No a že je to gore? Hm, ne všude a pokud už ano, tak nikoli úplně stupidní. Gore jako Regorge si rád nechám líbit klidně i nitrožilně a chronicky… Polechněte si jednu z devíti kapitol „království posměchu“, třeba takovou Unleashing The Beast, a pochopíte proč…
9 / 10
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.